V roce 1951 zřizuje Ministerstvo zdravotnictví první kurz pro rtg laboranty na ZŠ Alšově nábřeží v Praze. Sedmnáct absolventů tohoto kurzu se stalo Diplomovanými radiologickými laboranty. Rychlý rozvoj radiologie v první polovině padesátých let zvýšil potřebu středně odborně vzdělaných pracovníků. Vysoké nároky na odbornou přípravu byly vyvolány i zvýšenými požadavky radiační ochrany ze strany Hygienické služby. Normy z roku 1949 neumožňovaly pracovat na rtg pracovištích české republiky pracovníkům bez vzdělání v oboru. V polovině padesátých let již početná skupina radiologických laborantů požaduje pořádání setkání, kde by bylo možné si vyměnit zkušenosti a projednat otázky pracovně právní, které pro pracovníky vyplývaly z nové legislativy roku 1952. Tentokráte nezůstalo jen u snah. Realizace se ujal kolega Gustav Bürgermeister, tehdejší laborant rtg oddělení dětské nemocnice na Karlově v Praze a v roce 1957 je svolána první pracovní konference radiologických laborantů. Koná se v Purkyňově ústavu na Albertově v Praze. Se souhlasem a finanční pomocí vedení Radiologické společnosti, předsedy prof. Václava Švába a sekretáře Doc.MUDr.Pecnera, za pomoci kolegy Josefa Vacína a Josefa Žateckého se k překvapení všech sjelo z celé republiky více než 300 účastníků. Od této konference se datuje vznik oborové organizace radiologických laborantů, sekce při Radiologické společnosti ČLS JEP. Stálé zastoupení ve výboru radiologické společnosti umožňovalo pořádat pravidelné semináře, školení a sjezdy.
Již v roce 1963 u příležitosti konání mezinárodního Československého radiologického sjezdu v Karlových Varech, kterého se zúčastnila i předsedkyně ISRRT, paní Dini van Dijk, byly s touto mezinárodní společností radiologických laborantů navázány kontakty a v roce 1965 na II.světovém kongresu ISRRT jsme se stali řádnými členy. Z pověření ČLS J.E. Purkyně jsme nabídli uspořádání IV. euro-africké konference v roce 1967 v Praze. Nabídka byla ISRRT přijata a konání IV.EA konference 7.září 1967 v Praze bylo velkým úspěchem a dokladem schopností a obětavosti členů společnosti radiologických laborantů. Dva roky přípravných prací kolegů Gustava Bürgermeistera, Jiřího Kočího a Milana Ryšánka, kolegyně Baborovské, Skřivannové, Stráské, Hořejší, Kračmerové a desítky dalších členů org. výboru vyvrcholily úspěšným setkáním více než tisíce účastníků z celého světa. Tato úspěšná mezinárodní akce přinesla respekt a uznání pořádající organizaci, sekci radiologických laborantů. Svoji úlohu sehrála i politická situace té doby.
Po roce 1969 probíhaly celospolečenské změny, kde odbornost a schopnosti byly jen malou částí celkového hodnocení práce. Daleko důležitějším kritériem pro práci v odborné společnosti byla politická příslušnost. Aby byla uchována kontrola nad „správným politickým směrem“ i odborných společností, vznikla v roce 1971 Společnost středních zdravotnických pracovníků TO (technických oborů), kde se sdružily všechny společnosti, které nešlo připojit ke Společnosti sester. Ani zde však odborná úroveň , stále jen sekce radiologických laborantů, neztratila. Pravidelné akce pořádané několikrát ročně v různých místech republiky přinášely pohled na technický rozvoj oboru a získané zkušenosti. Vedení Společnosti SZP-TO, předsedou byl kolega Josef Žatecký, výbor sekce pod předsednictvím kol. Petra Andrýska a věd.sekretáře Zdeny Kotrbové do roku 1989 mohl předložit seznam úspěšných akcí v Praze, Českých Budějovicích, Vysokých Tatrách, Košicích, Žilině, Doksech, Karviné, Plzni a dalších. I přes vysoké počty účastníků těchto akcí se však členská základna sekce se stále snižovala. V roce 1989 měla 386 členů.
V listopadu 1989, v době listopadových událostí se konal v Praze „Pražský den“. Již zde účastníci požadovali změny ve výboru a osamostatnění sekce radiologických laborantů. V únoru 1990 se v Hradci Králové sešli členové výboru sekce a připravili postup k realizaci těchto požadavků. Na konferenci v Jičíně 26.dubna 1990 byl zvolen 13 členný výbor Společnosti radiologických laborantů. Do užšího výboru byli zvoleni: předsedou Čestmír David, místopředsedou Ivan Vodstrčil, sekretářem Pavel Popule, členy Josef Hyka a Petr Voslář. V přeregistraci se přihlásila řada nových kolegů a Společnost radiologických laborantů měla v evidenci přes 1000 členů.
Změna společenských podmínek od roku 1990 přinesla nebývalou změnu ve všech směrech rozvoje zdravotnictví, pro nás hlavně v technickém rozvoji oboru. Nové techniky vyšetřování, přestavbu přístrojového vybavení provází i potřeba zvyšování odbornosti. Navázání mezinárodních kontaktů, přechod z pasivity do rovnoprávného, aktivního členství v ISRRT. Pořádání mezinárodních sympozií a sjezdů. Společnost úzce spolupracuje se všemi evropskými členy ISRRT, s partnerskou organizací na Slovensku, v Rakousku, Německu, Francii, Holandsku a Dánsku. Široce spolupracujeme na všech úrovních v legislativních orgánech, otázkách školství, dnes již Vyššího odborného studia radiologických asistentů, Vysokoškolského studia na úrovni bakalářské, při přípravě programu atestací v širokém spektru možných specializací. Podílíme se na řešení základních legislativních změn pracovních podmínek zaměstnanců v oboru, kde se mění základní normy bezpečnosti a hygieny práce a v neposlední řadě dochází také k podstatným změnám ve způsobu a stylu práce na základě nových vyšetřovacích metod, nových přístrojů a zařízení.
(Zdroj: Ivan Vodstrčil, r.2000)
Podle někdejšího dlouholetého předsedy Společnosti radiologických laborantů a asistentů Josefa Hyky bylo na přelomu tisíletí hlavním problémem radiologických asistentů hledání vlastního místa mezi ostatními zdravotnickými profesemi, což předpokládalo jasné vymezení oblasti odborné činnosti radiologických asistentů, jejich kompetencí a odpovědnosti. SRLA ČR usilovala a dodnes usiluje o lepší odborné i společenské postavení víc než tří tisíc asistentů, kteří převážně pracují v oblasti radiodiagnostiky a v určité menší míře i v radioterapii a v nukleární medicíně. „Naše profese vznikla před padesáti lety a je tradičně pojímána jako středoškolská, i když vývoj oboru se za poslední desetiletí hodně urychlil a situace se zásadním způsobem změnila. Stále jsme vnímáni jako lidé, kteří běhají po chodbách do temné komory vyvolávat snímky a křičí na pacienty nadechnout a nedýchat“ řekl tehdy J. Hyka v rozhovoru pro Zdravotnické noviny 20.12.2001. Skutečnost je však taková, že radiologičtí asistenti musejí být schopni poskytnout pacientům v plném rozsahu ošetřovatelskou péči, zvládnout vlastní odbornou činnost radiologickou a vyrovnat se s nároky na radiační ochranu, které se po vydání atomového zákona před třemi lety výrazně zvýšily. Ke všem těmto činnostem musejí mít jak teoretické, tak praktické znalosti. Na obzoru byl návrh zákona o způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, který se těchto otázek naprosto zásadně dotýkal a byl proto pochopitelně v centru naší pozornosti.
Na přelomu roku 2001-2002 usiluje Společnost radiologických laborantů a asistentů o osamostatnění a podává žádost předsednictvu ČLS-JEP o zrušení své dosavadní existence při České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Mandát ji k tomu dala v Praze dne 23.11.2001 plenární schůze Společnosti radiologických laborantů a asistentů ČLS-JEP. Plénum rozhodlo o zrušení odborné společnosti č.064 – Společnost radiologických laborantů a asistentů ČLS-JEP ke dni 31.12.2001. Následnickou organizací je připravena být právě tato Společnost radiologických laborantů a asistentů České republiky, jejíž stránky čtete.
Společnost spolupracuje při vydávání odborného časopisu Praktická radiologie, časopisu, který za mnoho letexistence získal široký okruh čtenářů jak mezi lékařskou radiologickou veřejností, tak mezi ostatními radiologickými pracovníky. Vychází ve vysokém nákladu a je informačním médiem výboru Společnosti. Garantem jeho existence je vedle zájmu čtenářů i pochopení desítek vzniklých firem, které seznamují se svými produkty uživatele a zákazníky formou inzercí a hlavně formou odborných technických informací. Velký dík za tvorbu časopisu patří všem jeho dosavadním šéfredaktorům, Tomáši Tichému, Čestmíru Davidovi a zejména otci zakladateli Ivanu Vodstrčilovi.
